Shon, Nejistota, Strach, Stres. Čtyři apokalyptičtí jezdci dnešní doby.

Shon člověka v západní civilizaci je nebývalý. Přes veškerou snahu v tomto shonu obstát, nám současný systém poskytuje hojně nejistoty. Moc mocných dnes zejména spočívá v možnosti dávkovat nejistotu těm méně mocným. A z nejistoty pochází vždy strach. A ze strachu stres. A ze stresu nemoci a tak dále a tak dále. Není divu, že se tomu snažíme bránit. Metody jsou různé a já se zde chci zamyslet nad obranou skrze ezoteriku a duchovní svět.

Poslední léta lze sledovat velký příklon k věcem duchovním. Knihkupectví přetékají ezoterní literaturou, mnozí jezdí tu do Indie, tu do Nepálu, tu na všeliké duchovní dýchánky, nejedí maso, trápí tělo jógou nebo se po večerech převlékají za Kelty, o nichž v zásadě nikdo nic neví, ale v regresi jim někdo řekl, že v minulém životě určitě byli druidy. Nebo Kleopatrou. Nebo Alexandrem Velikým. Já třeba někdy po nocích cítím růst pod nosem úzký knírek a mívám nutkání pronášet řvavé projevy z balkónu. Ale to sem nepatří.

První věc, kterou je třeba si uvědomit, je, že před ničím v životě nelze utéct. Je třeba bedlivě zpytovat, zda naše pokusy nejsou jen rádoby ušlechtilým útěkem od problémů tohoto světa i před sebou samým. Zda se, z neznalosti pravidel Všehomíra, nepachtíme za osvícením, které nám věhlasný guru neb jakýsi mnich v oranžovém rouše pouhým dotekem ruky předá a od té chvíle budeme zbaveni všeho trápení. Či se chytíme nějaké „zaručené“ metody z duchovní literatury a jejím důsledným praktikováním dosáhneme téhož.

Nic ovšem není černobílé. Útěk v kritické životní situaci může zachránit život. Míra únosnosti každého je různá a útěk je rozhodnutí, jako každé jiné a má své následky. Útěk může být i prvotním impulsem k vědomé duchovní cestě.

Lidové moudro dí, že ke hvězdám je cesta trnitá a do pekla zas, že je cesta snadná, široká. V jistém smyslu snad ano. Duchovní i lidský vývoj vyžaduje nemalé úsilí, což snad je vyjádřeno tou trnitostí, zatímco cesta do pekla je pohodlná, lemovaná zahálkou a jinými nectnostmi. Ale já si myslím, že je tomu právě naopak!

Což právě ti lidé, kteří před životem utíkají a všelijak s ním bojují? Přece jejich cesta je plná kliček a zákrut! Své viny a slabosti svalují na jiné nebo na zdánlivě objektivní okolnosti. A znají tisíce výmluv, proč nemohou v životě s ničím hnout. Ba co hůř, nakonec jim sami uvěří. Vynaloží obrovskou energii, jak něco ošidit, ačkoli vyřešení problému by spotřebovalo jen setinu jejich času i sil. Jen proto, že mají strach. Těmto lidem jistě naprosto nepřijde, že právě kráčí po široké cestě. A přesto bych řekl, že zrovna toto je ona symbolická cesta do pekel.

Cesta duchovního vývoje je přímá. Tím neříkám, že snadná. Kdo je však poctivý k sobě a k okolnímu světu, zjistí brzy to, co dobří duchovní myslitelé i litertura říká: Duchovní cesta je nikdy nekončící, každodenní práce. Jejím základem je právě naprostá poctivost, zejména k sobě samému. Je to lámání strachu z okolního světa, je to sejmutí růžových a vůbec všebarevných brýlí. Je to snaha uvidět svět i sebe takové, jaké jsou.

Úroveň poznání, Osudu a Karmy každého z nás je přísně individuální a proto i naše cesta je jedinečná. Guru či kniha nás může vést. Ale vždy si musíme hlídat tu svou vlastní cestu, abychom z ní nesešli a nepachtili se slepě cestou gurua či autora knihy. Není to naše cesta. Náš život za nás nikdo neodžije.

Hledání vlastní cesty je celoživotní práce a nemá cíle. Sama cesta je cílem. Každý den, každá hodina, každý zážitek a každé rozhodnutí. Někdy se člověk rozhodne špatně a jde po špatné cestě. Pak musí naslouchat znamením, které mu v cestě brání. Nemoc, úraz, zkrátka různé klacky, které mu Bůh či jiné strážné bytosti házejí pod nohy. Někdy se člověk musí na cestě vrátit zpět a začít znovu. A právě to vše dá člověku veliké vědomí toho, že využívá Božského daru svobodného rozhodování o svém životě. Svobodu rozhodování, kudy se vydat na každém rozcestí, každé křižovatce. Dává to duši klid a dosud nepoznanou sílu. A z toho pak pramenící radost ze života a to, po čem většina lidí touží nejvíce – opravdové štěstí z bytí na tomto světě právě tady a teď.

(mch)